Francouzská Polynésie – Jana a Jana 2019

Tahiti ostrov mnoha možností

Vydáno 8. 4. 2019
Ač se to nezdá, v tomto vedru a dusnu je i malé stoupání a několik kilometrů kopcovitým terénem náročné. Nicméně vyhlídky na lagunu u břehů Tahiti a výhledy na Mooreu společně s kopci a přírodou za to jednoznačně stojí. Navíc jsme se dověděly, že výšlap na nejvyšší vrchol Tahiti je běžně na tři dny a jen pro ty co mají opravdu dobrou kondici.
Francouzská Polynésie – Jana a Jana 2019

Vyrážíme zatím na naši nejvzdálenější cestu a to do Francouzské Polynésie, chcete-li Tahiti, Bora Bora a další ostrovy. Tentokrát je to pracovní cesta v podání nás obou Jan. Takže Jana a Jana 🙂

Obě máme strach z dlouhého letu. Nicméně vidina top destinace je silnější. Letenky máme s Air New Zeland s přestupem v Londýně a pak Los Angeles. British Airways překvapuje letadlem a prostorem sedaček, bohužel i zde jde o let bez jídla a vody. No nic je to jen hodina čtyřicet. V Londýně se musíme zastavit pro palubenky na přepážce Air New Zeland a opakují nám, že v Los Angeles budeme muset nejen předkládat povolení ESTA, ale i vyzvednout kufry a znovu je odbavit. Let trvá 11 hodin a letadlo je moderní s obrazovkami i USB na nabíjení a vlastní filmy či hudbu. Jídlo také moc dobré. Za letu se podává večeře i snídaně. Obě jsme mile překvapeny, že za tak dlouhý let nebyly žádné turbulence.

V Los Angeles je potřeba počítat na proceduru vstupu do země a pak znovu odbavení. Určitě jsou potřeba tři hodiny (lépe více). Nám to zabralo čistého času dvě hodiny. Já (JN) jsem už na letišti bez spánku hodně unavená, takže při přejezdu autobusu po ploše k letadlu usínám ve stoje, zavěšená za madlo. Let Los Angeles Papeete je naštěstí celkem volný, takže hned po vzletu si zabírám vlastní trojsedačku a Janině B. zůstávají dvě místa. Takže osmihodinový let z velké části prospíme.

Tahiti ostrov mnoha možností

Letadlo dosedá naprosto neslyšitelně na menší letiště v Papeete (klobouk dolů před pilotem). Pasová kontrola je pro nás extra rychlá. Jdeme do fronty pro EU, takže jen ukážeme pas a hned pokračujeme dál. Kufry jsou také velice rychle na pásu, takže z letiště odcházíme po patnácti minutách, maximálně. Před východem v příletové hale s cedulkou čeká náš řidič a bere nás do hotelu Manava Tahiti. Jsme zde příliš brzo (6:30). Takže si bereme plavky, foťák a jdeme relaxovat k bazénu a moři. Laguna s korály je úchvatná a stejně tak jsme nadšené z přírody, hor, kytek všude kolem s čisťoučkým mořem. Pokoj máme v 10:00 připravený a jdeme se ubytovat. Po poledni vyrážíme ještě s řidičem na obhlídku dvou hotelů Sofitelu a Intercontinentalu. Intercontinental je opravdu ten nejlepší hotel na ostrově. Nádherné jsou nadvodní vily a co nás zaujalo, je mořská laguna s živými korály místo pláže. Po návratu si dáváme malou večeři a odpadáme do hajan již v 19:00. V noci zakazuji Janině B. vstávat ve 3 hodiny ráno.

Bohužel nám nevyšlo 4×4 safari skrz Tahiti od severu k jihu. Bylo již plné a my nemůžeme posunout termín na jiný den. Což pro nás vyplývá, že některé výlety vám musíme objednávat dopředu. Na místě už je často pozdě. Takže volíme půldenní lehčí trek. Připojujeme se ke skupince několika Australanů a společně s průvodcem vyrážíme na první část. Ta je v posvátném místě Marae Aruhurahu, kde jsou kouzelné polynéské sochy a chrám přímo v záplavě zeleně pod horami. Přes prales projdeme až k řece, kde nám cestou průvodce ukazuje původní ruiny chrámu. Vracíme se k autu. Po krátkém přejetí, vyrážíme na cca 2,5 hodinovou procházku na několik vyhlídek. Cestou nám průvodce ukazuje i místní rostliny a zajímavosti. Ač se to nezdá, v tomto vedru a dusnu je i malé stoupání a několik kilometrů kopcovitým terénem náročné. Nicméně vyhlídky na lagunu u břehů Tahiti a výhledy na Mooreu společně s kopci a přírodou za to jednoznačně stojí. Navíc jsme se dověděly, že výšlap na nejvyšší vrchol Tahiti je běžně na tři dny a jen pro ty co mají opravdu dobrou kondici. Odpoledne odpočíváme se šnorchlem v laguně hotelu a u bazénu.

Další den máme domluvené půjčení auta. Přesně na čas nás vyzvedává paní z autopůjčovny a veze nás do kanceláře na letišti. Tam jen s řidičským průkazem a běžnou platební kartou si přebíráme auto. Tedy takovou větší motokáru. Zapomněla jsem se zeptat na maximální povolenou rychlost, ale brzo mi došlo, že to není ani třeba. Autíčko z kopce zvládne maximálně něco přes 80 km v hodině. Do kopce podřazuji až na dvojku. Taky se vejít se svou výškou do auta není tak jednoduché. Asi by bylo lepší sedět na zadním sedadlu, ale to nejde. Takže mi nezbylo, než si najít grif, jak strčit nohy pod volant a srovnat se. Kdokoliv vyšší než já, už to nedá.

Tento den máme další dvě prohlídky hotelů Royal Tahitien a Pearl Beach Tahiti Resort. Druhý jmenovaný má své kouzlo s úchvatnou zátokou s černým pískem. Po ránu jsou prý v zátoce často delfíni, takže je můžete sledovat z terasy pokoje nebo při snídani. Navíc zde během července až října připlouvají i velryby. V hotelech nám radí, kde se během dne s autem zastavit. Takže po prohlídkách pokračujeme po severním pobřeží Tahiti. Míříme k vodopádu Vaiharuru a skaliskám kousek od něj, kde se tříští vody oceánu. Také neodoláme zastavit několikrát po cestě na rozmanitých plážích. Směřujeme na menší část ostrova Tahiti Iti a to až na konec jižní silnice. Tady je proslulé surfařské místo, kde se konají i závody na těch největších vlnách souostroví. Bohužel nemáme čas na výlet lodí, takže se jen jdeme projít na pláž z níž se závody běžně sledují. Máme hlad, takže se chceme zastavit na pláži Maui, kde je i místní restaurace La Plage de Maui nad vodou. Tu se nám podaří najít. Pláž je zde s bílým pískem a s korály, bohatá na ryby. Jsme tu pozdě, takže oběd už nebude. Dáváme si tedy jen zmrzlinu, kávu a vafli. Protože je hodně hodin musíme se vracet a vynecháváme na jihozápadě většího ostrova Vaipahi Spring Garden, museum Gauguina i botanickou zahradu (pokud bychom jely bez prohlídek hotelů, tak bychom to stihly). Určitě však zastavujeme u jeskyní Mara´a Grotto, jsou jen pár kroků od silnice takže to moc nezdrží. Pak ještě jedna či dvě pláže na západní straně ostrova a návrat k hotelu. Jdeme rovnou na jídlo do pouliční restaurace na kolech, tzv. roulottes, za hotelem. Máme již vyzkoušeno, že mají výborné grilované kuře s bramborem v alobalu se smetanovou omáčkou. K tomu zkoušíme i místní salát se syrovou rybou, zeleninou, cibulí a kokosovým mlékem.

Dnes máme více poklidný den, přesouváme se z Tahiti na Mooreu. Den nám začíná brzo ráno, protože Janina B. nemůže stále dospat a plíží se z pokoje pracovat na terasu. Než vstanu stihne udělat jednu kalkulaci a také zkontrolovat na webu další hotel. Odjezd máme celkem brzo, musíme v Papeete vrátit v 9:00 auto a ještě stihnout natankovat. Navigace od Googlu nás opět spolehlivě navede zadním vchodem do autopůjčovny (už to udělala včera u hotelu Royal Tahitien), už si začínáme zvykat. Ráno dokonce připomněla vyprávění Jakuba z Réunionu. Zahlásila „jeďte na jih“, takže i sem, to chce kompas. Auto vracíme v pořádku a pak nás zaměstnanci odváží do přístavu odkud nám jede trajekt na Mooreu. Ten jezdí cca 4x denně. Záleží na tom zda je sobota, neděle či všední den. Jsme zde příliš brzo, takže odkládáme kufry a jdeme se ještě projít po městě.

Nejdříve parkem u přístavu, kde se nám vůbec nezamlouvá představa velké výletní lodě právě kotvící kousek od nás „hrozná masovka“. Pak zamíříme na trh a já uvažuji koupit látku na květované šaty alá Tahiti a košili pro Jakuba, jako firemní obleček (jen jako vtip). Dál projdeme tržištěm, kde najdete řemeslné výrobky, levné perly horší kvality, ovoce, zeleninu, květiny i oblečení. Došly jsme až k katedrále Notre Dame, ale je to jen kostel ve městě. Pak kolem několika obchodů s perlami a postupně se vracíme do přístavu.

 

Přečtěte si zápisky i z dalších ostrovů během cesty 2019

Francouzská Polynésie – Iorana Moorea (dobrý den Mooreo)

Francouzská Polynésie – Huahine klid a pohoda v tempu místních

Francouzská Polynésie – Bora Bora za nás jedině na prstenci

Autor: Nováková Jana


Nahoru